Důvěřuj, ale neprověřuj

Říká se: "důvěřuj, ale prověřuj." Vlastně bych to celé mohl zakončit vykřičníkem, protože sám jsem člověk docela opatrný a málo důvěřivý. Už o mě z předchozích článků víte, že se prakticky nebavím s podomními prodejci, zásadně si dávám pozor na platební kartu, mobil nenechávám v hospodě ležet na stole, když si odskakuji na onu místnost... A tak různě.

S přítelkyní jsme se ale nedávno vydali do Budapešti a čekal nás uplně převrácený a překvapivý extrém. Pro vysvětlenou, hledali jsme ubytování v maďarské metropoli za rozumnou cenu - jsem Čech, tak chci kvalitu, kvůli které nebudu muset sahat hluboko do kapsy - ideálně aby to bylo zadarmo. Našli jsme moc pěkné ubytování se skvělou zpětnou vazbou od bývalých klientů. Jak jsme přijeli na místo, uvítala nás paní, která neuměla anglicky. Otevřela nám dveře, dala klíče. Peníze si nevzala, prý si to pak vyřídíme s majitelem. Podle bytu, který měl ještě jeden pokoj plný věcí, jsme si řekli, že patrně budeme něčí spolubydlící. A taky že ano. I v popisu ubytování měl víc než jasně napsáno, že kuchyň i toaleta jsou sdílené. Tohle jsme sami zapinkali.
Místnost majitele bytu byla nejen odemčená, ale dokonce i otevřená. Jeho pokoj na nás zíval s obrovskou televizí, naše ložnice má další velký placatý vynález, na který se dá dívat i dobře ukrást. Majitel bytu nás ani jednou neviděl, prakticky nevěděl, kdo jsme, co jsme zač, do té doby od nás neměl žádné peníze, ale přesto jsme se už bez dozoru pohybovali po jeho domácnosti. Trochu jsme se tomu smáli.

Večer skutečně přišel. "Vítejte. Budu tady jen minimálně, užívejte si života," řekl nám, když se tu večer objevil a potkal nás. "Chcete peníze teď nebo až zítra?" zeptal jsem se ho. "To je jedno," nezáleželo mu na tom. Musím říct, že byt má skvěle vybaven. S přítelkyní se samozřejmě flákáme po krásné Budapešti, ale večer už vidíme, jak nám v lednici přibylo mléko. Nikde v podstatě není ani zrnko prachu, čistota tu vládne nad vším. Kuchyně je plná čajů i minerální vody. "Až budete odjíždět a já tu třeba nebudu, zamkněte a klíče mi hoďte do otevřeného okna..." dal nám stručné instrukce. Dotyčný se evidentně o své hosty umí postarat a nepodezřívá je z ničeho, ba spíše věří v jejich dobrotu, když je ani trochu nehlídá. Takový přístup zažívám poprvé a myslím si, že i naposledy...

Líbil se Vám tento článek? Klikněte na "To se mi líbí" nebo jej sdílejte. Pomůžete mi tím získat nové čtenáře :-)