Jaký národ, taková vláda

                Hádky, překřikování, absurdita? Místo, které žije vlastním životem, kde si každý dělá, co chce a chodí jak chce? Možná vhodný popis pro kteroukoliv hospodu, kde se rodí často zbytečné debaty nevedoucí nikam - to mluvím z vlastní zkušenosti, protože hospodská moudra mám rád. Vždyť jich sám takových "nevěcných" dost vypouštím.

                Ale já v prvních řádcích o hospodě nemluvím. Na tohle všechno pohlížím, když jakýmsi omylem sklouznu se svou pozorností na náš parlament. Smutné je, že tito “vyvolení” jsou ve své podstatě nejmocnějšími lidmi v zemi, kteří mají opravdové nástroje změnit chod naší ekonomiky k lepšímu. Účty zadlužování hovoří o tom, že dotyční asi nejsou lidmi na svém místě. Jsem docela zklamán tím, jak málo stačí k tomu, abychom dostávali k moci ty samé politické subjekty (a vlastně proč vůbec musíme tlačit do vlády politické strany a ne jedince?), které často opevňují svou moc tím, že si na důležité funkce dosadí své kamarády, kteří znají kostry v jejich skříních. Když výsledky hospodaření těchto pánů a dam hodíme na fiktivní účtenku a podškrábneme, zjistíme, že vlastně žijeme na dluh - ústavičně a pořád.

                Neustálý populismus a rady veřejnosti, aby se chovali tak či onak, mi jen hází do obličeje tuhle frázi: "Občané, my budeme pít víno, Vy zůstaňte o vodě." Však oni zase před volbami přijdou, naslibují možné i nemožné a my zase poslechneme a ten mandát jim zase podsuneme na stříbrném, nebo vlastně zlatém podnose. Pravda je ale jedna, co nám vládne, to si tam posíláme my sami. Jaký národ, taková vláda... Kritizování a hodnocení si necháme k pivu...