Mistrovství světa v ledním hokeji 2015 - Jágr v akci

V květnu se pozornost hokejového světa otočila k Praze a Ostravě, kde proběhlo tradiční mistrovství světa IIHF (mezinárodní hokejové federace) v ledním hokeji. Velký svátek všech fandů to byl, když Jaromír Jágr, jako třešnička na dortu, se snažil získat svou další medaili. S kamarády jsme neodolali a zaplatili jsme až sedm tisíc korun každý za dva balíčky vstupenek. Navštívili jsme Česko – Francie, Německo – Švédsko a pak čtvrtfinále Kanada – Bělorusko a posléze Česko – Finsko. Jak mi nejlepší kamarád před zápasem řekl, že možná uvidíme Jaromíra Jágra v posledním zápase v národním dresu, tedy pokud Finsko vyhraje a nás vyřadí. Češi zápas vyhráli, nicméně to bylo na turnaji naposledy, kdo se před námi sklonil.  V dalších dvou zbývajících zápasech naši borci jen sledovali soupeře, kteří byli šťastnější. K medaili bylo blízko, ovšem být čtvrtý nejlepší na světě taky není špatné… A co se Jágra týče, možná jsme proti Suomi viděli jeho poslední vítězný zápas v českých barvách.

                Proč jsme utratili peníze, za které bylo možné si koupit velmi slušný telefon nebo možná i víkend téměř kdekoliv v Evropě? Neříkejte, že za tyhle peníze se nedá dostat do Říma, Paříže či Londýna… Šlo nám o atmosféru, která rozproudila davy lidí k jednomu fanatizujícímu cíli – fandění hokejistům v cestě za zlatem.

Prodej lístků

                Ať už pořadatelé turnaje vykonali dobrou práci, což dle mého názoru se skutečně činili, nepochopil jsem prodejnost lístků. Když jsem kupoval balíčky a ptal se pořadatelů, zda je možno prodat zápasy, které mne nezajímají (koupit jsem si je musel, byly součástí balíčků), byl jsem varován, že pořadatel tyto lístky může zablokovat, aby se zamezilo překupnictví. S kamarádem jsme neměli v úmyslu vydělat, chtěli jsme prodat lístky za rovnou, případně i nižší cenu. Jako ryby ve vodě plavali před halou v Praze překupníci lístků, kteří vybízeli zájemce a chtěli částky, které už tak férové nebyly. Uniformovaní muži přihlíželi z povzdáli. Možná obyčejná věc pro každou větší událost, ale tady mne pořadatelé zklamali. Jako jeden z argumentů bych třeba řekl, že jeden z polských občanů nakoupil sto lístků na ostravské zápasy (tuhle informaci nemám ověřenou). Každopádně o zápasy především Čechů byl obrovský zájem a priorita pořadatelů byla tyto lístky prodat. Slušní fanoušci tak často museli koupit lístky přes překupníka, což, promiňte ČSLH, není moc pěkné...

Cizí fanoušci

                V pražské aréně jsme se celou dobu potulovali na trase místo na tribuně > výčep > toaleta > občerstvení. Po cestě jsme potkávali velké davy fanoušků cizích zemí, které jsme poznali naprosto dobře, protože máme s kamarádem na ně čich. To zase ne, poznali jsme je podle dresů jejich týmů. Nejvíce zastoupení byli, alespoň na námi navštívených zápasech, Švédové. S fanoušky země třech korun jsme i prohodili pár slov. Velmi příjemní fandové a lidé, kteří si zajeli do Prahy užít trochu dovolené.

Jágr šílenství

                Hrál se zápas Německo – Švédsko. Byl to večer a bylo pár hodin po skončení odpoledního zápasu Česko – Francie. Jelikož spousta lidí měla tento zápas v balíčku, „museli“ jít i na tento mač. A světe, div se. Celá hala křičela a skandovala jméno Jaromíra Jágra. Nebo taky „kdo neskáče, není Čech!“ Nevím, co si mysleli fanoušci Švédska a Německa, ale zajímalo by mně, co si myslel Jaromír Jágr, pokud si zapnul na hotelu televizi s večerním zápasem. Jaromír pohltil celou hokejovou republiku a číslo „68“ se stalo modlou všech. Můj druhý kamarád dokonce řekl, že Jaromír Jágr by mohl napsat Bibli… Nakonec je možné, že spíše ateistická země, jakou jsme my, by si "Jágrová přikázáni" brala k srdci. A pokud se Jaromír Jágr rozhodne kandidovat na prezidenta, pak jim i bude, si myslím. Samozřejmě s jistotou si to nemyslím jen v případě, kdy by proti němu kandidoval například Karel Gott.

    S Jardou Jágrem sice fotku nemám, ale oni kamarádi jsou pro mě přeci většími hvězdami i bez postavení v kanadském bodování...