Poraněný sokol

Modrou vlajku se žlutými hvězdičkami zná jistě každý. Aby taky ne, když visí nad kdejakým projektem v ČR. Cyklostezka – spolufinancováno rozvojovými fondy EU, zateplení škol – spolufinancováno fondy EU, pamětní a historické desky, sochy… I v těchto investicích otevíral peněženku Brusel. Česká republika zároveň nese na svých bedrech poměrně lehké břemeno; na chod unie odvedeme POŘÁD méně peněz, než si vycucneme  - a odsát by se dalo relativně více, kdyby naši politici pracovali stejně dobře, jako jim to žvaní. I tato doba jednou skončí, jelikož po více než dvanácti letech našeho členství nebudeme v očích Bruselu rozvojovým státem, který má možnost čerpat více, než do koloběhu evropských penízek napumpovat… Jednou tato rovnice přestane platit a peněženku na rozvoj Evropy budeme otevírat podstatně častěji.

V mých očích jsem poznal obří rozdíl, když jsem se procházel po centru Amsterdamu – vlajky EU tam nevlály téměř nikde, zatímco v Česku se s nimi setkávám skoro všude. Dotace tam, dotace jinde. Pořád to jen ukazuje na zdroj toku peněz, které otevírají možnosti. Vždyť i různé rekvalifikace a školení (i ta firemní) jsou více, než si myslíte, placeny z peněz daňových poplatníků jiných zemí. Často jsem se hrabal ve své mysli a porovnával klady a zápory EU – samozřejmě ty, které jsem schopen zvážit jako běžný český občan s lehce nadprůměrným zájmem o politické dění. Myslím, že právě zde narážím, protože politici mi nevysvětlili dostatečně pozitiva a negativa Evropské unie – není to jejich práce? Někteří z nich na vás totiž vysypou sto důvodů pro a jiní sto důvodů proti členství. Problém je, že ani z jednoho našeho poslance necítím silný zájem o dění mezi obyčejnými lidmi, a tak o nějaké objektivitě si z jejich strany mohu nechat jen zdát.

Na druhou stranu EU a vůbec snahu o nějakou společnou politiku napříč kontinentem jsem začal pozitivně vnímat po svých četných cestách na Ukrajinu. Pochopil jsem, že EU mi dává (vím, že se tato věta nebude mnohým z vás líbit) vysoký životní standard. Vlastně si celou dobu říkám, že raději coby Čech chci žít jako podprůměrný Evropan než průměrný Rus. Zároveň si uvědomuji, odkud pochází většina firem, jejichž čeští vůdci si občas hrají na dravé ryby – z Německa. Sám pocházím z Frenštátu pod Radhoštěm. A místní fabriky? Siemens, Continental, kousek v Kopřivnici Brose, Erich Jaeger a spoustu dalších… Odkud asi pochází? Samozřejmě z Německa, jehož ekonomika znatelným způsobem točí turbínami té naší… Třešnička na dortu? Co si Brusel vymýšlí – kolik vody použít na spláchnutí toalety, jak mají vypadat banány, aby se daly považovat za banány, nebo jaký maximální příkon vysavače mohu mít, to mi přijde více než bláznivé, čímž si EU sama ničí svůj vlastní kredit. Ostatně neschopnost a pomalost řešit skutečné problémy, které se určitě daly předvídat – imigrace, na ty jaksi čas nezbyl… Škoda. Evropská unie je jako sokol s obrovským rozhledem, schopnostmi i potenciálem, který narazil za letu do zdi a teď se s poraněnými křídly plahočí ve výšinách…

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej, prosím, se svými přáteli...