Čas je jako hlína

Mohlo by se zdát, jak je čas relativní a neúprosný vůči nám všem. Mohlo by se zdát, jak nespravedlivý je pojem času ke každému bez rozdílu národnosti nebo rasy. Mohlo by se zdát, že každému měří jinak a přesto stejně. Možná jediná spravedlnost je ta, že každý máme svou existenci odměřenou. Nespravedlivost? Nežijeme stejně dlouho. Jednou nás všechny pohltí ve svých spárech a spolkne ve svých dolinách.

Klasici vědí, že jejich díla ale autory dalekosáhle přežijí. A přežijí všechny činy, které uděláte. Každé rozhodnutí učiněno dnes může ovlivnit život zítra. A to nejen váš zítřek. Sonáta Měsíční svit od Ludwiga van Beethovena slavného umělce vyhrává i téměř dvě stě let od jeho smrti. Slovo Robot vyslovujeme dlouho od doby, kdy bratři Čapkové opustili tento svět. A je jedno, jestli Robot přišel od Čapků nebo ne. Jediné slovo vytvořilo v českém národě patřičnou hrdost, ke které bychom se měli upínat. Moderní hokej se také stále otáčí ke své největší legendě - Waynemu Gretzkemu.

Vidíme, že nepřežívají jen umělecká díla, ale i činy. Věra Čáslavská na olympijských hrách 1968 v Mexiku sklopila pohled k zemi. Proč? Hrála sovětská hymna v době, kdy její země byla Sověty okupována. Celý svět její gesto pochopil jako protest. Z těchto lidí by si měl český národ brát příklad a jít v jejich stopách. Nevěřím, že Věra Čáslavská udělala, co udělala, aby ochránila svůj odkaz proti korozi zvané čas. Jednala tak, jak velelo její srdce - bez promyšlenosti nebo postranních úmyslů. Věřila, že její národ si zaslouží něco lepšího než jen medaile.

V poslední době ale vidíme lidi, kteří staví svou kariéru na vyděšenosti druhých - a ti to patrně nedělají, protože jednají srdcem, ale vypočítavostí. Nebo třeba prezident. Nevím, jestli nám vládne člověk na pravém místě, byť názor na to mám, ale jen čas ukáže, jaký odkaz dá této zemi a zda jsme s tímto odkazem vůbec v souladu - i na to mám svůj názor. Momentální činy ovlivňují náš život i životy těch druhých. Otázka je, jak dlouho skutky druhých budou žít a jak dlouho z nich můžeme těžit. I ze špatností můžeme ale mít něco dobrého. Všichni víme, jak začala druhá světová válka. Všichni víme, kam vede nenávist a zoufalství. Je to něco, z čeho bychom se měli navždy poučit, ale na to očividně ještě není svět připraven. Jedno je jisté. Čas je jako hlína, která nás postupně všechny zahrabe.

Líbil se Vám tento článek? Pak mne odměníte tím, že jej odkliknete, že se Vám líbí, nebo jej budete dále sdílet :-) Děkuji