Spodní prádlo neuznávám

                Telefon zazvoní, odsouhlasíte monitorovaný hovor a pak už k vám spustí salvu božsky výhodných nabídek, které přece nemůžete odmítnout. Jsem si jist, že s tím máte bohaté zkušenosti taky. Životní pojištění, léky, levné volání nebo energie, spodní prádlo či švýcarské ponožky. Občas mi tak zavolali a já odmítal a odmítal, neboť nabídkám, které se zjeví u dveří mého bytu nebo ve sluchátku telefonu, nevěřím a držím si je od těla. Je možné, že si škodím, ale pokud si obchodníci vaše číslo převezmou z nějaké databáze (a ještě za něj mnohdy zaplatí) s cílem vám zatelefonovat, případně se staví až k vám domů na trase přes vaše sousedy, myslím, že zlákat vás je především v zájmu toho bajkaře, který vás tlačí do říše pohádkových výhod a cen. Vlastně mnohdy vám nabídnou jednu várku zázračných pilulek nebo knížek zdarma, nicméně ani slůvkem se nezmíní, že se převzetím prvního balíčku zavazujete k odběru – samozřejmě placenému dalších zásilek. Těchto příběhů je plný internet a poslední dobou i televize. A bohužel často se špatným koncem. Navíc s podomním uzavíráním smluv nemám chvályhodné zkušenosti. Na takových podomních vypravěčích je vidět připravenost, díky které manévrují mezi vašimi pochybnostmi.

                Já už na tyto pobídky celkem rezignoval a kolikrát jsem i zvýšil hlas, když vám volají opakovaně a jejich přemlouvání hraničí s psychickým nátlakem. Už však delší dobu mám v sobě zafixováno, že je vlastně štěstí, když mi zavolají a telefonátů si patřičně užívám. Tak třeba, když mi nedávno volali s nabídkou levnější energie, odpověděl jsem, že plyn nemám, že mi jej odpojili, neboť jsem ho neplatil. No a elektřina? Zeptal jsem se, jestli jejich super nabídka bude platit i za tři roky, protože mám před sebou nástup do výkonu trestu a v kriminále budu právě ty tři roky. Paní na druhém konci linky se zarazila, zda to myslím vážně. S těmito věcmi se nežertuje, odpověděl jsem ji stejně chladně, byť jsem v sobě potlačoval smích. Ještě jsem dodal, že mne možná do roka a půl pustí za dobré chování nebo že se pan prezident možná rozhodne otevřít věznice. „Ať vám to tedy rychle uteče,“ loučila se operátorka. Po rozhovoru jsem si uvědomil, že mě na začátku telefonátu oslovila příjmením, takže možná je v nějakém seznamu potencionálních zákazníků napsáno „Novobilský Matěj – bručí, zavolat za tři roky.“

                Takových telefonátů jsem vedl mnoho. Homecredit jsem přesvědčil o tom, že peněz mám podstatně více, než potřebuji a že bych raději půjčil já jim, že potřebuji investovat. Jakési pojišťovně jsem nakukal, že životní pojištění nepotřebuji, protože MNE se nemůže nic stát. Samozřejmě jsem se zbytek dne klepal, jestli jsem se štěstí nevysmál do tváře. Jiná pojišťovna ke mně chtěla poslat svého zástupce a nabídnout mi super produkty, ze kterých se mi podlomí kolena. „Můžu až večer,“ odpověděl jsem. „No a nemůžete dříve?“ zarazili se. „Dobře, čas mám mezi druhou a čtvrtou ráno,“ pověděl jsem. Byl jsem rozhodnutý, že pokud budou souhlasit, vstanu a obchodníka si vyslechnu, když už by se kvůli mně někdo tak brzo-pozdě trmácel na schůzku. „To se asi nedomluvíme, pane Novobilský,“ bylo mi řečeno. Mohl jsem se tak věnovat svému snění a chrápáním bavit sousedy.

„Chcete naši kabelovou televizi?“

„Nechci, chodím se dívat k sousedovi.“

„Neměl byste zájem o luxusní švýcarské pánské trenýrky?“

„Ne. Já spodní prádlo nenosím. Neuznávám ho.“

„Mobilní tarif se širokou škálou možností.“

„Jestli jej můžu využít i na telefonní budku…“ Prý to nejde…

„Co tak, nějaké pilulky pro zdravější život?“

„Už tak mám dost prášků od svého psychiatra…“ jednou je asi dostanu.

„Co tak perfektní holení, pane Novobilský?“

„Už dvacet let se neholím.“

                Uchýlil jsem se tak trochu ke lhaní, ovšem když už někteří nechápou jasné ne a ještě to zkoušejí kupříkladu na starší lidi, nemyslím si, že zvýšený hlas něco vyřeší. Ani moje šprýmy nic nevyřeší, ale když už volají, proč se nervovat a odmítat? Je to vlastně dárek na zlepšení nálady, takže alespoň k něčemu prospěšný ten telefonát je. Ještě si myslím, že dotyčný, který mi volá a jen dělá svou práci, si nezaslouží, abych na něho řval – takových je určitě mnoho. Možná se některým z vás nelíbí, že všechny telefonáty považuji za neférové a s postraními úmysly. Možná jsem si nechal utéct nějaké korektní a výhodné nabídky, ale pokud si nějaká společnost převezme telefonní číslo od jiné strany (třeba i za peníze), pak už mi ve vzduchu nějaký ten nesolidní úmysl zapáchá. Tímto způsobem se samozřejmě nebavím s operátorem, od kterého mám mobilní tarif; s pojišťovnou, u které mám povinné ručení; poskytovatelem internetu, díky kterému píšu svá moudra; a tak dále…