Vážený Hrade, se mnou nepočítejte...
Zahalení slepotou marně doufali ve změnu,
teď litují, když Vás vidí opřeného o stěnu.
V zemi české jsem se narodil a vím, že jsem měl štěstí. Byť hodně věcí u nás nefunguje; okrádáme naši vlast, naše děti, vím, že v mnoha koutech se žije jinak - hůře. Praotec Čech pozastavil se na přívětivém místě. Naši předci udělali dost, abychom se měli dobře.
Ve viróze utápíte pravdu falešnou,
a mezi občany budíte náladu válečnou.
Hodně jsme si toho pokazili. Sami. A pořád v tom pokračujeme. Nepřestaneme s tím asi nikdy. I ty, co rozebírají naší zem, pošleme do vládních křesel znova a znova. Půjčujeme si, žijeme nad možnosti, i když to nemusí být znát. Až budeme muset zaplatit dluhy, přijdou… Však víte kdo… Oni odmítnou platit za minulost. Otočí se k zodpovědnosti zády a nastolí diktaturu. Jestli pravicovou nebo levicovou, kdo ví…
V dáli červené karty na Vás křičí,
jakým právem Váš mluvčí na nás kvičí?
Hrdost na zemi českou se v nás vytrácí,
a prezident v září královských se kymácí.
Mám při Vás pocit, že jsem jen podčlověk,
a arogancí si přivlastňujete titul nadčlověk.
Nejsem pyšný na hlavu státu svou,
časem jeho činy, doufám, vyblednou.
Lidé cinkali klíči na náměstích. Chtěli svobodu. Toužili po rozvodu s režimem, který se sice staral, ale dělal tak hlavně pro sebe. Kdo měl jiný názor, byl nepřítelem číslo jedna. O tom demokracie není. Demokracie je o konfrontaci názorů a o volbě, ke které musí být možnost výběru. Teď vybírat můžeme, takže žijeme v demokracii.
Jestli je jeho vládnutí správné? Nevím.
Avšak něco Vám k tomu všemu povím.
Nechci se demokracie nikdy vzdát,
můžu mluvit a nemusím se Vás bát.
Dějepis možná na Vaše činy zapomene,
čeho je schopen Kreml každý rozpomene.
Volíme si své poslance a prezidenty. Neurčujeme si jen naše zástupce, děláme s nimi obchod. Vy nám budete dávat to, co chceme, my vás pošleme k moci. A klidně to budeme dělat dokola. Hospodaření České republiky ale není výsledkem rozvážných lidí… Kdyby bylo, není náš rozpočet ztrátový…
Narodil jsem se a jsem hrdý Čech,
chtěl bych kráčet ve stopách těch,
jejichž obraz v historii je věčný,
pane Masyryku jsem Vám za nás vděčný.
Takový charakter na hradě teď není,
v rádiu se od něj ozývá jen klení.
Pražský hrad je zase místo, které obývají hlavy státu. Dotyčný by měl být moudrý a nad věcí. A takoví tam (dle mého názoru) byli. Byly to časy pánů prezidentů. Lídrů společnosti.
Prezident není jen reprezentant svých občanů, je to hlavně jejich zrcadlo! Přímo volený zástupce lidu, který by měl být jednotnou autoritou nás všech. Jakým právem může autorita urážet ty, co mají opačný názor? Náš národ se půli, alespoň já to tak vnímám. Nůžkami střihu národa našeho je právě Hrad. Je normální mít rozdílné vize, názory a pohledy. Není však normální, že ten nejvyšší kope příkop mezi občany a nabourává pravý smysl demokracie. Myslím si, že nikdo rozumný by neměl mlčet. Všichni vidíme, kdo nad námi posedává a drží nad onym příkopem lopatu…
Co si o tom myslím, píši v těchto řádcích. Vážím si demokracie, která tady je. Netvrdím, že funguje správně, nicméně nerad bych se nechal strhávat někam, kde ani tento systém, nebo pokus o něj, není vítán… Byl jsem na východě. A nechci tím směrem kráčet…
Červenou kartu vyměňme za lístek v urně,
a vystavme mu stopku kulturně a důstojně…