Vážně by to mělo tak být, pane hospodský?
Jdu kolem jedné nejmenované hospůdky ve Frenštátě pod Radhoštěm. Dveře se za doprovodu jemného vrzání otevírají a z interiéru vyletí modrý mrak. Trochu přeháním. Trochu teda moc. Přejdu tedy k něčemu zřetelnějšímu. Jdu posedět s kamarády ke škopku točeného piva, přijdu domů a… S tak načichlým oblečením přece nemůžu zítra do práce mezi lidi, myslím si. Už jsem se zmínil, že nekouřím?
Podle statistik žije v České republice 2 300 000 kuřáků, což je téměř čtvrtina populace. Z toho čísla je více než desetina mladistvých. Možná kouří ze společenské „povinnosti.“ Taky jsem to zkoušel, snad abych zapadl mezi drsné hochy. Naštěstí mne to nikdy nezachutnalo a po krabičce jsem nikdy nemusel sáhnout. Nicméně jsem pořád pod vlivem pasivního kouření. Obvykle pivařím se dvěma kamarády, z nichž jeden je kuřák. Prakticky to podtrhuje onu statistiku, že přibližně jeden ze tří nebo čtyř lidí je kuřák. I v hospodě mám pocit, že tam vykuřuje snad třetina návštěvníků – pochopitelně jsem to nikdy nepočítal…
A než se dostanu k tomu podstatnému; ve Frenštátě se jednou otevřela hospůdka; útulná, přívětivá, s ochotnou obsluhou a svěžím pivem. Majitel, nekuřák, proto určil, že jeho podnik bude nekuřácký. Brzy se obrátil, a byť on sám nekouřil, stala se restaurace kuřáckou. Prý tím trpěly jeho kšefty. On je podnikatel, hospoda byla jeho živobytím, jeho chlebem. Raději se smířil s kuřáckým okolím, než aby riskoval své podnikání, což mu nezazlívám. Jak je možné, že přicházel o klientelu? Na náměstí se sejdou tři kamarádi, z nichž jeden je kuřák (jak jsem už psal výše). Pak se rozmýšlíme, kde půjdeme na tekutý chléb národa našeho. Do nekuřáckého „Sklepa?“ Ne! Bude to vetovat jeden z nás (kuřák). A my ho s druhým kamarádem nutit nemůžeme. Raději budeme dýchat amoniak, formaldehyd, kyanid nebo oxidy síry z jeho špačka. To jsou toxické látky, jedy škodící zdraví nejen jemu, ale i jeho okolí. Ano, sedím v tom dobrovolně, ale svým způsobem nemám moc na výběr. Chceš-li se bavit s kamarády, musíš něco vydržet. Možná je odpověď v tom, že si skutečné riziko pasivního kouření neuvědomuju. Vy snad víte, co všechno cigaretový kouř způsobuje ve Vašem těle? Já to nevím. A předpokládám, že kuřák ani nebude ochoten si o tom něco přečíst.
Jeden z chytrých poslanců (oni jsou tam vlastně chytří všichni) klade důraz na to, aby si hospodští sami určili, zda bude jejich podnik kuřáckým nebo nekuřáckým – jinými slovy návrh zákona fungující v celé civilizované Evropě by nejraději hodil hned do koše. Ano, určitá svoboda v podnikání, ba velká svoboda by měla ležet v dlaních každého podnikatele. Ale, doporučoval bych dotyčnému poslanci, aby se někdy podíval mezi lidi (i třeba v jiné době než během voleb) a prohlédl situaci v malých městech a na venkovech. Pak se setká se situací, kde podnikatel otevře kuřáckou hospodu jen kvůli třem kamarádům, z nichž jen jeden je kuřák. Od kdy platí logika, že většina se musí podřídit menšině? Protože většina lidí (naštěstí!) nekouří. Nebo se tak moc bojíme změn v již zaběhlém systému? Případně chce někdo polemizovat o tom, že pasivní kouření neškodí zdraví? Chcete mi snad vpálit, že nemám lozit do kuřácké hospody? Jasně, už jsem napsal, že tam chodím dobrovolně. Pokud mám sedět s nejlepším kamarádem u piva, je mi jeho cigareta menším zlem, než abychom každý seděli v jiném lokále… A co on? Bude si muset chodit zapálit ven? Nebude to mít ideální, zvláště pak v zimě. Ale ono už teď to má k ideálnímu stavu tak moc daleko, že je nevěcné se bavit o nějakých obětech.
Pokud systém hospod, jejichž akceptování kouření bude záviset na samotném hospodském, pak je jasné, že v malých městech nebo dokonce vesnicích nemusejí přežít. Asi jako ten Sklep ve Frenštátě pod Radhoštěm… Není náhoda, že kuřáckých hospod je více než nekuřáckých, byť v jasné přesile jsou proti kuřákům právě nekuřáci.
Byl jsem docela zklamaný z toho, jak sněmovna shodila zákon ze stolu, ačkoliv slibovala, že projde. Z mého pohledu (obyčejného občana) je divné, že někteří zákonodárci najednou otočili – zase. Z jakého důvodu si pak nemám myslet, že za klíčové provázky v této zemi netahají tabákoví distributoři? Přece alkohol a cigarety jsou společensky tolerované drogy. A o drogy bude vždy velký zájem. A kde je zájem, tam jsou peníze…